Na knize se maká

Bude to jízda, která asi dost zamává s tím, jak trávím volný čas a kolik peněz mám na účtu. Ale jdu na do toho, ačkoli mám jen matnou představu, co všechno tenhle podnik obnáší.

10 let na knize pracuju a už strašně dlouho mluvím o tom, že ji i publikuju. Můj denní program se teď ale často skládá jen z vymetání dětských hřišť a modelování zvířátek, proto mi zbývá energie s tím pohnout.

Plánuju ji vydat sám. Nikdy jsem to nedělal a asi se dost popálím. Ale přijde mi to lepší, než aby moje knížka skončila ve velkym obchodě mezi hrníčky s vtipnými nápisy, s cenovkou 299 Kč, přelepkou Sleva a vidinou, že mi 50 % příjmů ukousne distributor.

Chápu veškeré výhody rychloobrátkový produkce, ale není mi to blízký. Chci, aby moje knížka byla neobyčejná. Chci, aby lidi, se kterými budu na publikaci spolupracovat, dostali pořádně zaplaceno – ne, aby někdo editoval text za 17 korun / normostrana, nebo aby grafik ostrouhal, protože použiju layout v Canvě a vygeneruju si AI obrázky. A chci se taky naučit něco novýho.

Budu o tom psát a věřím, že by vás to mohlo zajímat. Ať už chcete někdy publikovat sami (pak nemusíte opakovat stejný chyby jako já), nebo tenhle revír znáte jako seniorní hajnej (a můžete si ze mě dělat legraci). Postupně vám prozradím, o čem to bude, proč to vzniká, koho k úspěšnému dokončení potřebuju, kolik tahle sranda stojí nebo jak to plánuju zaplatit.

Takže do roka a do dne!

Každý rok v Česku vyjde 15 000 knížek, postará se o to 2000 nakladatelství, a pokud nejste Tučková, pak jako autor dostanete honorář mezi 5 a 10 % z ceny knihy.

Asi by to ještě nebylo tak tragický, kdyby se průměrná cena knihy v Česku nerovnala účtu za smažák se šnytem v Lokále. 5–10 % ze smažáku a šnytu není moc.

Takže na jakej trh se to jako amatér v dvojroli autor–nakladatel vlastně letos chci vecpat? Na dost divnej trh. Ale (zatím) mě baví se touhle novou džungli ve volnym čase prosekávat.

Není to úplně veselý študování, ale v určitých aspektech svýho bytí jsem radši připravenej, než překvapenej. Co mě zatím o knižním trhu zaujalo nejvíc (a co by mohlo zajímat i vás)?

💪🏻 Z 15 000 knih jich cca 1000 vydá Albatros, 650+ Euromedia Group (Rockaway) a po cca 400 kusech Grada s Dobrovským.
🏠 Máme 500 knihkupectví. 250 je síťových, 250 nezávislých. Informovaný a motivovaný knihkupec je zlatý důl. Ti nezávislí mají z knihy 25–35 %.
🚙 Mezičlánek mezi nakladatelem a knihkupcem je distributor. Za uskladnění a převoz knížky (zjednodušuju) získá cca 50 % z ceny knihy. Distributoři si uživají slušný oligopol. Největší Euromedia navíc kupuje dvojku Pemic, takže jestli to projde přes ÚOHS, bude jejich kus koláče ještě větší.
🤑 Zrušení DPH na knihy je sice fajn, ale autoři nebo malí nakladatelé z toho nic nemají.
🫗 Když se přičte absence fixní ceny (např. 2 roky po vydání nikdo nesmí knihu zlevnit), zažívají malí nakladatelé, nezávislí knihkupci i autoři a další profese slušnou bídu (velký distributor má obvykle i vlastní knihkupectví a ještě několik e-shopů, na některém z nich vždycky nabídne daný titul se slevou a tím sebere kšeft nezávislému knihkupci nebo nakladateli/autorovi, který se snaží prodávat přes vlastní e-shop/osobně).
🗞️ Klasický náklad činí 1000–2000 ks. Pod 500 ks to asi má smysl jedině pro poezii.
🇬🇧 Víc než polovina překladů do češtiny je z angličtiny. To už ani není dominance, ale kulturní kolonialismus.
🥁 Běžné nakladatelství vám marketing dělat nebude.
💰 Existují dotace od státu, krajů, měst a není nereálný pár (desítek) tisíc získat. V porovnání s podporu filmu jsou ale dotace na literaturu velký joke.
🇨🇿 Když česky píšící autor přemýšlí nad množstvím potenciálních čtenářů, často zapomíná na 5milionovej rybník na Slovensku.

Celkový obrat knižního trhu je 8,4 mld. korun. Takže peníze v knížkách jsou. Jen mi to jako laikovi přijde divně rozdělený. V oboru se potýkají byznysmeni se srdcaři a ti první hrajou dlouhou přesilovku 5:3 a ještě dva obránci srdcařů ztratili hokejky a brankáři povolil nůž na brusli.

Co s tím? Reformovat trh neumím. Jako autor nevydělám nic, jako nakladatel taky ne. Jako zákazník od teď kupuju buď napřímo od nakladatele/autora, nebo u nezávislýho knihkupce, nechci knížky ve slevách (tratí na nich ty nejslabší články řetězce).

Půl života jsem prožil na maloměstě a půl života v Praze. Díky tomu mám možnost porovnávat a řek bych, že si mnohem víc všímám věcí, který většina rodáků považuje tak nějak za přirozený.

⛰️ třeba ten dramatickej reliéf nahoru-dolu, na kterým je město vystavený,
🚃 promyšlený přestupy v MHD, co fungujou jak ve špičce, tak před půlnocí,
🎯 povedenej design cedulí s názvy ulic
🐕 nebo skvrny na fasádách od psí moči na trase mezi Stromovkou a Letenskym parkem.

Nevim, jak to máte vy, ale abych se já někde cítil opravdu doma, potřebuju to tam fakt znát. Nestačí mi město jako kulisa, ve který se chodí do rachoty, na rande nebo na pivo. Rád jdu hloubějc.

Proto jsem se cca před 10 lety začal ve velkym toulat Prahou. Cíleně i chaoticky jsem se vydával všemi směry a nasával všechno, co bylo ve dne i v noci k mání. Pěšky, na kole, autem, tramvají, prostě vším, čím to šlo. Byly to tisíce hodin kdesi v plenéru. Ale protože jen pozorovat je dost divný, začal jsem se i bavit s lidma. Domlouval jsem si schůzky a někdy spontánně oslovoval lidi v situacích, co mi přišly zajímavý.

Někdy to byly i tři rozhovory týdně, jindy jsem se k tomu dlouhý měsíce vůbec nedostal. Za 10 let jsem se bavil se stovkama lidí. Snažil jsem se to pojmout reprezentativně, abych si vyslechl starý i mladý, praktiky i teoretiky, požitkáře i skrblíky, systematiky i chaotiky, bohatý i chudý, lidi, co se živí rukama i hlavou, pravičáky, levičáky, konzervy i liberály, starousedlíky i dvoudenní turisty, co dorazili na stag party. Soustředil jsem se hlavně na lidi, kterých není plnej veřejnej prostor.

O metropoli jsem díky týhle volnočasový aktivitě zjistil mnohem víc, než bych si kdy dokázal představit. Dost brzo mi došlo, že bych to celý rád směroval k vydání příběhů v knize. Aby z toho poznávání měli něco i ostatní. No a nedávno jsem se rozhoupal k tomu, abych to i udělal.

Jestli vás téma zajímá trochu víc, spíchnul jsem za 3 odpoledne jednoduchej web na solidpixels. Je to taková verze 1.0, protože se to stejně bude vyvíjet. Ale snad se mi ten teaser podařil. Mrkněte :)

Za těch 10 let přípravy knížky o Praze jsem se mimo jiný dostal na ušmudlanou faru, do ratanovýho křesílka u kartářky, byl jsem součástí policejní jednotky, která dohlíží na průvod fanoušků při zápase Sparty se Slavií, a pokecal jsem třeba i s myslivcem u tomboly na bále.

Rád bych se ale dneska zastavil u toho, co mi tenhle projekt dal řemeslně.

Loni na jaře jsem si naordinoval kariérní přestávku. Ale do tý doby jsem se spoustu let živil jako copywriter v agenturách, což je samo o sobě skvělá škola pro kreativní tvory a podobný cirkusáky. 🤹 Těch 150+ rozhovorů, co jsem ve volnym čase udělal, mi umožnilo se fakt slušně vypsat a taky natrénovat takový ty neviditelný věci, který už od roztání kontinentálních ledovců trápí generace copywriterů nebo novinářů – rychlý přepisování záznamů z diktafonu, autorizace textů, zapracování korektur atd.

Jenže jak si notujem s bývalym kolegou Honzou Novákem, copywriting vlastně není o psaní. V pozadí je spousta činností, a když chcete dobrýho borce k ruce, máte v něm taky obchodníka (jen nemele pantem, ale kurzorem), výzkumníka, projekťáka, accounta nebo stratéga.

Tenhle mix disciplín mě ani po letech neomrzel. A musím říct, že jsem se díky knize hodně posunul ve všech výše popsanejch oborech. Namátkou:

📚 Rešerše novýho tématu. Bez ní se nedá na rozhovor připravit. Za mě je ale potřeba vycítit, kdy s rešerší a přípravou přestat. Vycítit, kdy nastala chvíle „just enough“ a už další zdroje nehledat.
🎯 Než na rešerši vůbec dojde, musim najít a přesvědčit respondenta k rozhovoru. Někdy to šlo rychle, jindy to zabralo dost mailů a telefonátů. Občas se to nepovedlo, ale většinou jo. Není na škodu zkusit nějakou netradiční formu oslovení než e-mail, když jich respondent dostává třeba 150 denně.
🕴️Když máte dělat rozhovor s člověkem, co vede IT firmy s obratem 6 mld. korun, nesmí se vám zbytečně klepat kolena. A to buď v sobě máte, nebo to zostříte cvikem.
👷‍♂️Spousta témat vyloženě leží na ulici a stačí se správně zeptat lidí, co pracujou rukama. Je dobrý umět přecházet z naleštěnejch officů do špinavý dílny hrobníků na Olšanech nebo k rezavýmu zábradlí, který natíraj dva týpci v modrácích na křižovatce ve Strašnicích. Chce se to prostě dobře přizpůsobit okolí.

Takže abych to nějak sesumíroval. Žádnou metodiku vedení rozhovorů nebo psaní výstupů jsem díky knize nevymyslel. Ale boost schopností a obecně sebevědomí to byl pořádnej.

Teď se navíc z tý kreativní role přesouvám do projektový úlohy. Musím najít tým, dát dohromady budget, nastavit si nějakej harmonogram a pak si to odškrtávat až k vytištění knížky. O tom, co vlastně obnáší být sám sobě nakladatel a proč nezaklepat na klasický nakladatelství nebo nevyužít nějaký tool ala Pointa, ale příště.

Klepy-klep, dobrý den, jsem Ondřej, tohle je moje prvotina a chtěl bych od vás, milý nakladateli, péči. Aby se moje knížka dobře četla, dostala k zákazníkům a pěkně vypadala na pultech i doma po uložení do poličky.

Nepřeju si, aby se z ní stal salát jak z učebnice biologie pro tercii nebo autobusák na Černym Mostě.

Když si chce člověk vydat knížku, nabízí se různý možnosti. Existují:

💪 velcí nakladatelé jako Albatros, Euromedia, Dobrovský (12 největších domů vydá v součtu 4000 titulů ročně),
🏡 střední, co to sází po desítkách,
🍼 a malí, kteří vydají jednotky knížek.

Někteří nemají specializaci a publikují všechno, jiní dělají jen dětskou literaturu, fantasy, recepty od hereček nebo chov holštýnskýho skotu. Liší se to.

Čím větší jste eso, tím lepší péči jako autor dostanete – kvalitnější papír, šikovnějšího grafika, promazanější distribuční kanály nebo dokonce plakát na schodech v metru. Na tom není nic objevnýho. Stejně jako na faktu, že si lepší péči obecně vyslouží knížky, ze kterých je cítit určitá nadčasovost nebo potenciál, že se dají prodávat s vyšší cenovkou nebo ve větším počtu.

Vytvořil jsem hodnotnej rukopis a věřím, že z něj může být hodnotná kniha. Ale představa, že se takhle z ulice prokousávám u velkého nakladatele k pořádné péči, je naivní. A já bych nerad, aby 10 let práce skončilo vytištěných na „toaleťáku“ a s lesklym přebalem ve stylu Karlův most+Hradčany.

Pravděpodobně bych se domluvil s někým menším, kdo dělá pěkné věci – zapadl bych do jeho edičního plánu, vzal by můj projekt tak trochu za svůj a výstup by stál za to. V nakladatelském byznysu je spousta šikovnejch lidí. Bavilo by nás to. Mně to ale přijde málo.

Nechci si totiž jen udělat radost. Rád bych se i něco naučil. A mám vyzkoušeno, že nejvíc se člověk učí, když se dostane do neznámýho prostředí a mimo komfortní zónu.

Takže mám své vlastní „virtuální“ nakladatelství s ambicí vydat jedinou knihu. Dokonce jsem mu dal i jméno – 67 Publishers (Horší než Salivarová a Škvorecký, ale pořád to jde). Až budu žádat o dotaci nebo psát knihkupcům o možné spolupráci, domnívám se, že e-mail reditel@67publishers.com vzbudí větší pozornost než třeba kulihrasek14@seznam.cz. 😊

No a v příštím postu se dostanu k Pointě, Book Magic AI, Wattpadu a dalším platformám, které mají autorům tvorbu knihy usnadnit. Ale podle nakladatelského diletanta, jako jsem já, to tak úplně není.

Když dělal knihy Gutenberg, moc variant nebylo – připravil si matrice písmen, vyskládal z nich text, vložil pergamen a točil lisem, točil a točil.🎰

Dnes je variant spousta a nedivím se, že vznikly nástroje, které autory chrání před rozhodovací paralýzou a vedou je k cíli stejně intuitivně jako tyhle zábrany ve Vysočanech. Rád bych se zastavil u 3 pomocníků:

1️⃣Pointu vytvořil Creative Dock Group a patří Albatrosu. Za 6 let pomohla s vydáním 500+ titulů. Když to zjednoduším, tak se registrujete, představíte rukopis (žánr, klíčová slova) a sestavíte tým, který s knihou pomůže – je tam seznamka editorů, grafiků nebo influencerů. A hurá na crowdfunding. Potřebujete vybrat peníze na výrobu knihy. Když je seženete, Albratros vám rukopis vydá. Samozřejmě přidá k podpisu smlouvu, takže řeší distribuci, a jednou za kvartál vám pošle třeba 400 korun, což je smluvní autorská odměna, a vy si jdete koupit svačinu.🥪

Fajn řešení v situaci, kdy máte rukopis a chcete ho prostě vydat. Je vám jedno, jak bude kniha vypadat, protože moc na výběr nemáte. Kniha je komodita. Když to chcete jinak, je Pointa aspoň dobrý zdroj informací – kolik si bere knižní editor, grafik, korektor atd.

2️⃣Wattpad čtu jako vodpad a docela to sedí. V jádru asi fajn nástroj, ale prostě ho používaj lidi a lidi maj tendenci udělat ze všeho džungli. Zase zjednodušeně – registrujete se a píšete. Povídku za povídkou, stránku za stránkou. Ostatní vás lajkují/hejtují. Budujete komunitu, a když naroste, pravděpodobně se vám někdo ozve a knihu vydá.

Pokud tvoříte v angličtině, je Wattpad skvělý na feedback, převážně Gen Z. Snadno tam oslovíte lidi, ke kterým se jinak nedostanete. Ale informačního odpadu je tam víc, než by bylo zdrávo + dynamika sociálních sítí – pokud máte věrnou suitu, je úplně jedno, jak dobrý je váš rukopis.📢

3️⃣Book Magic AI je pro nás starší. Hemží se to buzzwordy jako v LinkedIn feedu (AI, Purpose-built app). Registrujete se a píšete. Tool pomáhá s plánováním, nabízí jakési building blocks, takže vaše kniha dostane strukturu, jsou tam kouči, avatar ideálního čtenáře, AI za vás vygeneruje název, a pokud máte Ultimate členství, dostanete i blueprint, jak udělat bestseller na Amazonu, a bespoke marketingově-mediální balíček.

Je to pro lidi, co knihu píšou jako podporu svýho byznysu. Což je legitimní přístup. Jenže já když čtu věty jako: „experts… like you have a goldmine of stories, experiences, and lessons to share… yet, because of a lack of a clear plan… feedback, you book remains in your head or half-written.“, bullshit majáček mi bliká naplno.🚨

🧭Z každýho toolu se dá vzít něco přínosnýho – logika budování komunity, oslovit mentora, porovnat si hodinovky. Zásadní je ujasnit si, co za knihu vlastně píšete, proč vzniká a pro koho je určená. A pak jde o celkovej přístup k tvorbě. Líbí se mi koncept slow-growing knihy. Vzniká to dlouho a nepřestane to být relevantní po víkendu. Čím dál míň věřím na zkratky.

Kapitálek. Pro někoho sumička k investici, pro jinýho textilní proužek, co brání, aby se mezi hřbet knížky a listy dostala špína. Vakát je zase prázdná stránka a účaří chápu jako základnu písmový osnovy, tzn. čáru, na který stojí písmový znaky.

Tvorba knihy může být past vedle pasti. Stejně jako najít na Budějovický správnou ordinaci - a tenhle grafický majstrštyk, co tam visí na zdi, tomu moc nepomáhá. Proto je důležitý, abyste k dílu přizvali odborníky.

Tak schválně, jaký profese jsou podle vás k vytvoření knihy potřeba?

⌨️ autor (na něm je výkop, připraví rukopis),
🐵 betačtenář (na někom se to musí vyzkoušet),
💎 editor (z rukopisu udělá text, který se dá číst),
❌ korektor (vychytá chyby),
📸 fotograf (fotí),
✏️ ilustrátor (ilustruje),
🖼️ grafik (překlopí vše do vizuálna, zvolí rozložení stránek, písmo, vazbu…),
🪴 sazeč (vyskládá grafikovu představu do tiskových dat),
🖨️ tiskař (vytvoří to všechno fyzicky),
🥁 marketér (vymyslí, jak se o knize dozví čtenáři, nakliká kampaně…),
💻 webař (nebo aspoň někdo, kdo zprovozní jednoduchý e-shop)
🛒 knihkupec (má knihu na pultě a prodá ji zákazníkovi).

K tomu je nezbytná snad nejvíc podceňovaná pozice u každýho projektu – projekťák, co to celý odřídí. Když si knihu jako autor vydáváte sami, spoustu rolí zastanete. Ale u některých prací je prostě lepší zaplatit specialistu.

Při výběru lidí do týmu je pro mě důležitý, aby se to na mojí knížce neučili. Prostě nechci třeba grafika, co dělá bannery, učit specifika knižní grafiky. Prd tomu rozumím, zabralo by to čas a bylo by tam chyb jako lidí kolem šestý na I. P. Pavlova. Pak mi sice v mailu přistávaj faktury (editace knížky 45k, korektura 20k, jedna koláž 3k…), ale každý řemeslo má prostě svou cenovku a ten klid, že kus práce má na starosti profík, je k nezaplacení.

Můžu pak ve volnym čase třeba přemýšlet, jestli zapojit i fundraisera, influencera nebo evenťáka, aby se to celý dalo na konec oslavit při křtu. A nebo můžu sám vydělávat peníze, abych ostatní dokázal zaplatit. 😀

Časem vám představim lidi, co mi s tím pomáhají.

Koho křtila Vltava a kdo se do Prahy naplavil? Každej to má trochu smíchaný.

Tohle je matriční záznam z roku 1877. Praha se modernizovala a přitahovala pracovní síly z širýho kraje – prý že je nedostatek zaměstnanců nebo bytová krize čistě současnej problém 🤣 Do Prahy (teda ne do Prahy ale na Vinohrady I, což byla samostatná obec a dnes se jmenuje Žižkov…) se tehdy dostali syn krejčího z Vídně, korespondent a zároveň i záložník dělostřeleckýho pluku Josef a manželská dcera gruntovníka ze Slánska Julie. Bydleli na stejný adrese, oba svobodný, mladý, za pár měsíců se jim měl narodit syn, tak se narychlo vzali u sv. Rocha na Olšanech. Za svědky jim šli sousedi ze stejný adresy - mistr tesařský Dvořák a konduktor při dráze Franze Josefa Honák.🪚🚂

A pak moje rodina z Prahy na 140 let z Prahy utekla a toulala se snad po celý střední Evropě. Ale tím otravovat nechci.

Při práci na knize bylo skvělý, že se můj zájem o město propojil s historií rodiny. Sice jen krátce, ale kdybyste někdy potřebovali konzultaci bádání v pražských archivech, jsem tu pro vás.

Jedním z respondentů v knize je mimochodem genealog a na podzim si díky tomu můžete přečíst, čím se sestavování rodokmenu pražský rodiny liší od rodů z venkova. 👩🏻‍🦰👨🏻‍🦱👱🏻🧑🏻‍🦳A pak jsem zpovídal i jazykovědkyni. Ptal jsem se ji na dialekty a v Praze je to s nima prý dost špatný. Nic jako pražské nářečí dávno neexistuje. Už na přelomu 60. a 70. let dělali výzkum, ze kterého časem vznikl Český jazykový atlas. Tohle mi řekla:

„Stanovili jsme si tehdy síť výzkumných bodů – měst i vesnic, už tehdy byl ale dost problém sehnat lidi, kteří by vyhovovali kritériím pro nářeční informátory, což jsou lidi, kteří tím dialektem mluví. Třeba při práci na studii žáků základní školy v centru Prahy si výzkumníci stanovili, že se budou zabývat pouze mluvčími, kteří se v Praze narodili, pochází odsud i jejich rodiče a nejlépe i většina prarodičů. Z 300 dětí splnil podmínku jeden klučina.“

Strašně zajímavý se v tom vrtat, co?

Napsat. Vydat. Prodat. Ať knihu balím do sebevzletnějších frází, ve výsledku jako autor a nakladatel stejně potřebuju naprosto přízemní věc – aby si ji někdo koupil. A ideálně aby zákazníků bylo víc než nejbližší rodina. 🛒

Mám sice dvě funkční ledviny a vždycky najdu Švýcara nebo Nora, který by za ně poslali pár valut na účet. 🦴🩸 Mnohem radši ale budu faktury od dodavatelů platit z peněz, který mi vygenerují prodeje.

Začínám. Proto se moje velká obava spojuje se slůvkem komunita. 🧑🏻‍🤝‍🧑🏻🧑🏻‍🤝‍🧑🏼🧑🏻‍🤝‍🧑🏽 Nemám kolem sebe okruh lidí, kterým stačí hodit do feedu nabídku a už se sypou objednávky. Je ale terapeutický, když si člověk uvědomí, že to takhle v začátcích měli všichni ti Rubešové, Louženské, Ziburové a další hvězdy mediálního prostoru.

Tak stejně jako oni makám a snažim se tuhle nevýhodu chápat jako příležitost. V Praze se denně nachomýtne 1,5 mil. lidí a názor na metropoli má v republice víc lidí, než na sestavu hokejistů pro čtvrtfinále mistrovství světa. Trh tady je.

Koupená pozornost je vrtkavá, proto zatím sázím na organiku. A děje se to samé, jako když se nějaký klient zeptá na přínosy obsahovýho marketingu. Pustíte se do toho a stane se… NIC. Respektive, trvá dlouho, než se stane NĚCO. A vy tak dostanete impulz pokračovat💆🏻‍♂️

🐦 Obnovil jsem si účet na Twitteru a po 3 dnech ho zase smazal. Dalo by se propojit se spoustou lidí, ale je to strašně toxický prostředí. Nechci se na tom podílet.
🦋 Bluesky funguje mnohem líp, postupně tam píšu o Praze, lajkuju snad vše, co se jí týká. Komentuju. Bere to čas, ale baví mě to.
🙃 Napsal jsem 1 příspěvek na FB a překvapilo mě, kolik starých známých ho ještě používá.
👔 Pravidelně o projektu píšu tady na LI.
✒️ Do knihy jsem dělal 100+ rozhovorů. Napsal jsem všem respondentům. Vzpomněli si.
👨🏻‍🦱 Bavím se o knize s lidmi i ve svém offline v životě. Zatím mi nepřijde, že bych je otravoval.

Co si odnáším? Zásadní je v týhle fázi celková logika a směr – tím je pro mě budování relevantní databáze pro newsletter. Jsem na 150 lidech, co se tam dobrovolně přihlásili a už jsem poslal 2 vydání. Docela to otevírají, ale metriky nejsou fetiš. Nemám velký očekávání, spíš chci, aby mě to ještě nějakej ten měsíc bavilo a o knize se dozvěděli lidi, co o ní rádi řeknou někomu dalšímu. I proto tolik neřeším, jestli příspěvek na LI vynese 400 impressions nebo 2k.

Teď jsem odběratelům newsletteru nabídl, aby mi pomohli s výběrem koláží do knihy. Lacinej marketingovej trik, ale celkem funguje… Kdybyste se chtěli taky zapojit a hlasovat pro témata, který si v knize zaslouží takovou parádní koláž, jako jsou ty v náhledu, v komentáři najdete odkaz na Google formulář. Anonymně, bez závazků, pro dobrej pocit, však to znáte. 😉

Peníze jsou dost schmutzig téma. Když na ně má přijít řeč, kroutíme se jako klíštata v oleji. Pokud ale chci mít za pár měsíců knížku v ruce, musim dát dohromady rozpočet. A proč se o tu krásu nepodělit.

Pro projekt v řádu stovek tisíc to dělám v podstatě poprvý. Pro MŮJ projekt v týhle hodnotě to dělám opravdu poprvý. Představuju si to jako lehce poučený Hurvínek válku a těším se, jak budu za pár let vyprávět o fuckupech. Milé děti, to jsem tenkrát vylil spoustu peněz do kanálu a náramně se přitom bavil…

Ale ono to bude dobrý.

🪑 Zásadní princip, kterym se řídim. Chci to financovat aspoň ze 3 zdrojů. Je to jako sezení na židli. Na dvou nohách není balanc. Takže to plánuju slepit z úspor, předprodeje (říkejme tomu třeba Donio) a dotace od ministerstva kultury.
🤝 Bartery sice nemám v lásce, ale tady se jich nebojím. Pokud budou dávat smysl oběma stranám.
📊 Jako původce celý šarády včetně rukopisu nepočítám s odměnou a jako projekťák, co to bastlí dohromady, taky ne. Odměnou je pro mě projekt. Když se na konci dostanu do černých čísel, bude to moje. Ale to je sakra daleko. Teď popoháním a platím dodavatele. Redakce textu a korektura 350 normostran stojí tak 65k, koláže a fotky vyjdou zhruba na 50k, grafickej koncept a úprava klidně dvojnásobek (ještě nevim přesně), předtisková příprava spolkne taky pár tisíc, stejně tak i konzultace. A pak tisk. Chci mít knížku pěknou, na papíře, co se pěkně válí v prstech, potaženou plátýnkem, no a podle předběžných kalkulací z tiskárny to pak vychází cca na 280k bez DPH. Pro náklad 1000 ks. 284 korun za kus.

Takže se pohybuju někde mezi 500–600k. Zaplatil jsem týmu a mám v ruce fyzickej objekt, knihu. 1000 knih, což jsou 3 palety. Dobrá, nejsem z cukru, nekouřím, nepiju, žiju skromně, beru.

A teď by to chtělo přidat aspoň pár desítek tisíc na protočení výherních automatů na sociálních sítích, aby se o knize o Praze vůbec někdo dozvěděl. To ještě musím promyslet. Cest je tolik, až to paralyzuje.

Příště třeba o pokusu získat dotaci nebo předprodeji, kterej už chvíli promýšlím a bude za pár měsíců na Doniu. Nebo o ceně. Bude kniha stát 800 korun, 990 korun, nebo si troufnu na čtyřmístnou cenovku, ačkoli průměrná cena knihy v Česku je cca 350 korun? Tolik otázek.

Jako copywriter to má člověk celkem easy. Sedí někde ve stínu, klade otázky, přemýšlí a sem tam z něj něco vypadne. Nikdo o něm nemusí vědět. 👺

Je ve stínu. Píše pro někoho jinýho.

Což je fajn, protože mám zhruba od mateřský školky slušný zalíbení v pozorování lidí, co se cpou do popředí. 📢

Jako autor a nakladatel knížky, kterej by rád pár výtisků i prodal, ale z toho stínu musím vystoupit. 🔦 Třeba když mám natočit takový to video s hlubokym lidskym příběhem, co bude viset nahoře na Doniu a má vás přimět k otevření peněženky. 🤑

Žádnej trik, jak to udělat, nemám. Jedna věc je ale krásná – zažít takhle na starý kolena ten pocit začátečníka. Vzít do ruky telefon, abych natočil vlastní obličej, co jede monolog, kterej bude viset někde veřejně pod mým jménem. Ohromnej nezvyk, co vám mám vyprávět.

Protože umím editovat videa ještě hůř než natáčet, potřeboval jsem to dát na jeden zátah. A docela dobrý. Stačilo se párkrát projít po Bubnech a můžu přidávat titulky.

Předprodej knihy o Praze bude brzo v éteru. A těším se na další závan začátečnictví. Až poprvé ve svym životě předstoupim takhle online před lidi s tím, že bych chtěl jejich peníze.

Jen dva lidi strávili s rukopisem knihy o Praze více než 100 hodin. Já a moje knižní editorka. Martina Lupínková má už pár dnů hotovo, proto jsem se jí zeptal, co její práce obnáší, jestli si při editování pomáhá s AI a co bylo na mé knize zapeklité.

Rozhovor najdete na mém webu. Snad vás to naladí a třeba i pomůže, pokud si někdy budete chtít vydat vlastní knihu.

Co bych vypíchl?

🕰️ Pečlivá editace rukopisu o 350 normostranách zabere dost času.
💰 Když se odměna v přepočtu na hodinu vyšplhá k 300 korunám, je to z pohledu zkušené editorky dobré.
✂️ Posílání rukopisu po částech práci neurychlí.
☎️ Ne vždy se autor s editorkou shodnou, ale je potřeba nad rukopisem diskutovat.
🤖 AI nástroje připravují text o pestrost. Pro editaci textů technické nebo populárně naučné povahy ale fungují.
👀 U mé knihy byl oříšek zachovat autenticitu každého ze 112 respondentů a zároveň texty „sjednotit“ do jednoho celku.

Pokud vás k editování knihy zajímá cokoli dalšího, dejte vědět. Mám to čerstvě v hlavě, mám i kontakty a nebojím se je použít. 🤙

Mám radost a zároveň i dost stažený půlky. 🍑 Jako když jsem poprvý usedl v Podolí do párový čtyřky a snažil se nevypadnout z lodě do Vltavy. 🚣🏻‍♂️

Finišuju s přípravou crowdfundingu. Prvního crowdfundingu v životě. Piluju texty na Doniu (díky Libor Kamenský za konzultaci a korekturu), ladím odměny, a až se mi do ruky dostanou náhledy knížky od grafika, doplním je do úvodního videa a jdu s kůží na trh. Bude to za pár dnů. 🗓️ Několik postřehů, jak k předprodeji přistupuju.

🕰️ Timing. Nebyl to záměr, ale vyšlo to na začátek léta. Třetina republiky vyrazí na dovolenou, ale jsem přesvědčenej, že to neva. Na cestách strávím s mobilem v ruce pomalu víc času než při práci.
📊 Průzkum trhu. Beru předprodej jako reálný ověření, že si knihu někdo koupí. Věřím, že to bude výjimečná kniha, ale dojmologii je potřeba validovat. Ideálně dřív, než v ní zahučí spousta peněz. Bude dost dobrá? Je cena nastavená správně? Stavím v hlavě vzdušný zámky? Prostě to ověřím a bude.
💰 Promo. Organicky se to neudělá. Mám připravenej budget 20k, kterej roztočíme na sockách. Podle Ivo Bednář, kterej mi pomůže s kampaní, to bude stačit.
🙃 Donio > Hithit. Hithit je úžasnej projekt, co pomohl na svět spoustě užitečným věcím. Ale nedávno změnil majitele a ten má trochu schmutzig minulost. Brand je důležitá věc. Na Donio běží spousta kampaní, který jsou – upřímně řečeno – mnohem důležitější než ta moje. Už dlouho tam ale mají sekci pro komerční projekty, kterou využiju. Dostanu 100 % vybraný částky.
🎁 Odměny. Díky Petr Rubacek za pohled, výběr odměn jsem zjednodušil. Nechci zahltit návštěvníky ani sebe. A když už se na landing page někdo proklikne a věnuje mi čas, byla by škoda mu tam dát možnost poslat 50 korun „jen tak pro radost“. Potřebuju prodávat knížky, nechci se stát cestovní kanceláří na zážitky nebo distributorem propisek. Ale pár libůstek jsem mezi odměny přeci jen přidal.
🏁 Cílová částka. Nastavím milníky. Začínám na 70k, druhý milník bude 140k (lepší papír v tiskárně, lepší vazba), třetí milník 170k (v knize bude i fotoreport a spousta koláží), čtvrtý milník 200k (dojde i na výrobu limitovaný série pro fajnšmekry).
🩻 Maximální otevřenost. Princip, co mám rád. Když po někom něco chci, poskytnu informace. Vybraný peníze použiju na fakturu za tisk, a když zbyde, tak i na honoráře lidí, co mi s knihou pomáhaj. Pokud bude kdokoli chtít víc info, dostane ho. Na kampaňovou stránku přidám kontaktní informace, ať má každý možnost doptat se na cokoli chce.

Nevěřím na slevy. Nejsem Lidl. Každá sleva podle mýho znamená, že každej, kdo měl dostat zaplaceno, dostane zaplaceno míň, než si zaslouží. 🥁 Ale přeci jen dám do předprodeje pár knížek za super early a early bird cenu. Jako první se o kampani dozvědí lidi, co odebíraj můj newsletter. Ještě máte šanci se na mail list přidat. Odkaz na web v komentáři. 👀

Je to nádhera… Když vám klient dovolí napsat na výstavní panel: „Kdysi ho z vlasti vyhnali tupí bolševici. A ještě že tak!“

O víkendu jsem byl na openingu nový galerie v Českym Krumlově. Jmenuje se Palác ilustrace, a pokud vás zajímá příběh chlapíka, co v roce 1968 utekl z Československa do Curychu, kde založil nakladatelství dětských knih, co dobylo svět, stavte se tam. Palác najdete v krásnym baroknim paláci na zámku s nejhezčím výhledem na město. 🏰

K projektu jsem přišel trochu jako slepej k houslím. 🎨🤯 Doma totiž neustále pyčuju, když jdeme s ženou do galerie a všude jsou texty, co jsou dobrý tak pro pozvednutí autorova ega. Ale jinak jim nerozumí ani kunsthistorik. No a tak mi milá zlatá řekla, že má kámoše, co v Krumlově otevírá galerii, tak se můžu předvést.

A tak jsem se předvedl. Do openingu to bylo cca 80 hodin vymýšlení komunikační strategie, psaní textů různých forem a různýho určení. Nezahltit, pobavit, čeřit vody, možná i nalákat k dalšímu poznávání světa dětský ilustrace – to jsme si s klientem ujasnili na začátku. A podle všeho budeme pokračovat. Chystá se katalog, líbily by se mi drobný textíky na záchod (yes!) nebo newsletter či ilustrátorka e-akademie, co má ten zájem o pěkný ilustrace u laiků prohlubovat.

Takže jestli budete v jižních Čechách, stavte se na zámku v Paláci ilustrace. Já jdu z výdělku poplatit faktury za jazykovou korekturu a koláže do svý knihy a těším se na další projektíky s klienty, co mají světovej produkt i koule na netradiční prezentaci. 💰

🥁🥁🥁 Kupte si knihu, kupte si knihu, kupte si knihu!

Před pár dny jsem se konečně přesunul z fáze „dělám na knize, jakou svět neviděl“ do fáze „mám první návrhy, jak bude kniha reálně vypadat“. Hurá!

Líbí se mi to velice. Je to ta černobílá s Vltavou, co se povaluje po trdelnících a mym tričku. Ukážu vám zatím jenom přední stranu obálky, ale můj dvorní knižní grafik Lukas Kijonka už vyšívá na ostatních věcech.

No a tak jsem rovnou sednul k Malování a naklíčoval vizuál obálky do všech možných fotek i videí, zmáčknul tlačítko a spustil předprodej na Doniu. Je léto, takže jestli stojíte někde v koloně na rakouský dálnici nebo si užíváte klimatizace v zasedačce, mrkněte na projekt a uděláte mi ohromnou radost, když si knihu koupíte (nebo si vyberete nějakou jinou odměnu). 🎁

🙃 Trochu mě vytáčí, že úvodní video, ve kterym srdceryvně vysvětluje, oč v knize jde a proč jsem s tím vůbec začal, v některých prohlížečích nefunguje. Ale je moc vedro, abych se z toho zbytečně stresoval. Pokud se na Donio prokliknete a video vám nepůjde – a přesto ho budete chtít vidět, dám odkaz na YouTube do komentáře.

Jo a už jsem říkal, abyste si koupili knihu?

Předprodej se rozběhl. Za 2 týdny jsem vybral skoro třetinu cílový částky. Bez reklam. To znamená, že 60 lidí, co znám, nebo je znaj lidi, který znám, si koupilo mou knížku – ve chvíli, kdy ji ještě nemám v ruce.

Ironie stranou, je to skoro až dojemný. ✌️

Stal se ze mě člověk, co napsal knížku a pár desítek výtisků i prodal. Wau!

Další dobrá zpráva zní, že Donio považuje za úspěšnou kampaň tu, která vygeneruje 25 % cílový částky. Takže mi ty prachy na sklonku léta fakt pošlou na účet a nebude refund donátorům, veřejný ponížení a ostuda, jako když Dopravnímu podniku zase zruší tendr na stavbu metra D.

📊 Na analýzy je brzo. Donio je totiž nastavený tak, že do ukončení předprodeje nevidíte, kdo si knihu pořídil (pokud se pod příspěvek dobrovolně nepodepíše). Takže ve volnym čase nesměle sonduju, jestli všichni, co měli nakoupit, nakoupili, a taky lepím data a vrším z nich domněnky. 107 příjemců newsletteru > 69,8 % open rate > 41,5 % click rate > 12 nákupů. Not great, not terrible.

Pak jsem info o předprodeji hodil na Facebook, LinkedIn a Instagram a můj sofistikovanej tracking leadů se rozpadl. Tak nějak podvědomě ale tuším, že když zadá moje matka nákup knížky befehlem svým kámoškám na maloměstě, je to o krapánek efektivnější než detailní publikační plán s video assety, co v CapCutu stříhám 2 hodiny (jeden z nich vidíte v tomhle příspěvku).

Třetina cílový částky je prostě jen třetina, chci aspoň polovinu. Takže nastal čas nasypat pár dolarů do Meta světa a připravit se na screenshoty od kámošů, co mi budou posílat moje otravný reklamy.

Ale je zajímavý reflektovat posun. Když prodávám dobrou věc, nevnímám to jako schmutzig aktivitu. Pár lidem jsem už i napsal napřímo, aby si knihu koupili. A do Hrdlořez mě zatím nikdo neposlal, čehož si cením – jestli si ale knihu koupili, to nevím.😬

Další kroky?

🔍 Jdu po mikroinfluencerech,
💬 bavím se o knize s reálnými lidmi, co potkávám třeba při obědě nebo u kafe,
🎁 chystám nový odměny, aby kampaň neupadla do limbu.

A pak se snažím dělat i jiný věci, než jen myslet na crowdfunding. Ale překvapivě mi tahle sranda zabírá dost slušnou část mozkový kapacity. Je každopádně fajn si to zkusit na vlastní triko. Jo a včera byl dobrej den, prodal jsem 3 knížky. Dneska zatím jenom 1. Ale ještě máte několik hodin čas…

Pověsil by si někdo na zeď Stalina položeného v karafiátech? Je krásnej, krotkej a s jiskrou v oku. Zhruba jako bolševici, když nejsou u moci. Ale jestli bych se na něj měl dívat u snídaně? Nevím.

Možná s velkou nálepkou иди нахуй (idi nachuj).

A tak se ptám. Z koláží, který budou v Knize o Praze, jsem vybral 3 motivy a udělám z nich plakáty, který přidám jako odměnu do předprodeje. Na parádním papíře, ve formátu A3, v edici po 20 kusech, číslovaný.

Potřebuju ale poradit se 4. motivem. Má to být Stalin mezi karafiáty, sokolové s ikonickým nápisem Tužme se, nebo běžec Emil, který zdolává Karlův most?